VSTUP     AKTUALITY     DISKUSE     VÝSLEDKY     KALENDÁŘ     PROPOZICE     PŘIHLÁŠKY     POKYNY     FOTO     ARCHIV  
  ZAČÁTEČNÍCI:     UČEBNICE     POKYNY  
   ARCHÍV:
.
         2020
.
         2019
.
         2018
.
         2017
.
         2016
.
         2015
.
         2014
.
         2013
.
         2012
.
         2011

  29. 11. 2012 19:21   Loučení se sezónou s Hyenou
Hyena byla letošní poslední ostrou soutěží, a to svezení rozhodně stálo za to. Mě osobně se to líbilo a je vidět, jak Petr Mašek soutěž od soutěže stavitelsky roste a pálí mu to. A že občas v té přehršli nápadů trochu ustřelí, to se stane snad každému traťaři.
Hyena měla centrum v pěkné restauraci v Nepřevázce a její 2 etapy se odjely sice převážně na jihovýchod od Mladé Boleslavi, ale zčásti i v samotném městě automobilů. Bylo znát, že stavitel trati měl nepřeberné množství nápadů na fígle a finty a zřejmě pouze časový pres způsobil, aby těch několik problémů, které se vyskytly, nebylo odstraněno. Hlavní podíl na soutěži mělo duo Petr + Petr, přičemž přínos druhého Petra, Černého, jako hlavního rozhodčího, byl bezesporu též nemalý. Nakonec tedy největší problémy asi způsobila kvalita rukou (spíše tedy nohou) kresleného mapového podkladu a „ulítlá“ desetinná čárka v jedné metráži na začátku druhé etapy. Nic dalšího, co by stálo za nějaké pranýřování, jsem nepostřehl. Měření rychlosti bylo sice drsné, ale podle mne v pořádku, značka tam byla a všichni přece víme, že i na tomto je hodnocení našich soutěží postaveno, akorát jak jsme zbláznění, tak na to více (můj případ) nebo méně často pořadateli skočíme. Já sice značku jaksi přehlédl, ale viděl jí můj spolujezdec Pavel, který mi naznačil, že drsný pořadatel by tam mohl měřit (bylo to krátce po předchozím měření), ale mě to přesto nedonutilo sundat nohu z plynu.
Za zmínku ještě stojí, že na několika posledních soutěžích, kterých jsem se zúčastnil, nás pořadatel vždy ujišťoval, že je na projetí dost času, aby nás pak skutečnost přesvědčila, že to bylo časově hodně nadupané. Zdá se, že pořadatelé tak nějak nedokážou odhadnout rozdíl mezi časem průjezdu při kontrole trati a itíků, kdy stavitel rozhodčího přece jenom ovlivňuje a časem při vlastní soutěži, kdy se zvažuje daleko více možností, z nichž o některých se pořadateli ani nezdálo nebo ho ani nenapadly a navíc je mnohem více možností zdržení než při najíždění trati. Ale to už není připomínka jenom k Hyeně.
A ještě malé zlehčení. Také se hodně mluvilo o obtížnosti Shell Cupu. Jak jistě někteří z vás postřehli, byli jsme dlouho přihlášeni do této kategorie. No ještě, že mne na to Karel K. upozornil. Podle ohlasu účastníků, jet tuhle kategorii, to bychom nezvládli ….
Takže letošní sezóna AOS byla zakončena - ať si kdo chce, co chce říká - určitě velmi zdařilou soutěží a my se jen můžeme těšit na to, až se Petr Mašek naučí kreslit mapy a ještě si k tomu vezme ponaučení z předchozích problematických zadání jeho soutěží. Pak teprve budeme koukat, co s námi na dalších soutěžích udělá.
Sezóna AOS 2012 skončila a doufejme, že na zajištění sezóny AOS 2013 se najdou ještě nějací pořadatelé, abychom se měli kde svézt a do čeho rýpat i v příštím roce. Milan Vlk
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: MilanVlk   
  26. 11. 2012 15:41   Hyena pošesté
Tentokrát autor Hyeny umístil soutěž netradičně do okolí Mladé Boleslavy. Jako centrum soutěže si vybral velmi příjemnou restauraci Na statku v Nepřevázce. Sešlo se nebývalé množství posádek: 20 v ČP a 12 v Shellu je zřejmě letošní rekord. Odstartovalo se sice s menším časovým skluzem, ale to určitě nikomu náladu nepokazilo. Začátek etapy mi přišel takový nenáročný, až trošku nudný. Při jízdě reálnou chlupaticí mě Iva cpala na nějakou polňačku, mně se to nějak nezdálo, tak jsem jí zakázal tam jet. Vzhledem k tomu, že to dál všechno sedělo, tak jsem si říkal, že to jen autorovi ujelo. Horší ovšem bylo, že někteří do ní opravdu jeli, ztratili tam nějaký čas a později se u polňačky objevil zákaz vjezdu! I když udělá autor chybu, tak ji přece nemůžu opravovat během soutěže a tím vytvářet pro různé posádky rozdílné podmínky!
Dál už ale začínalo přituhovat. Ve Strašnově to ještě tak složité nebylo, ale v Pískové lhotě už to opravdu chtělo vzít rozum do hrsti. Velmi pěkná pasáž se SM, mazáním komunikací, prodloužením jednosměrky apod. Následoval přejezd do Vince, při kterém jsme autora trochu proklínali za nepřesné mapy. Projezdili jsme okolí jedné křižovatky křížem krážem, ale nikde nic. Tak jsme to zabalili a jeli do Vince. Zde byla také pěkná pasáž se střídáním L a P na dejkách. Vždy, když už jsme mysleli, že máme hotovo, tak nás něco vrátilo do tohoto prostoru. Osobně bych si ale tohle nikdy nedovolil postavit, protože tu hrozí příliš velké bodové příděly po jediné chybě. Pak už jsme se přesunuli do předměstí Mladé Boleslavy. V Neuberku cvičení na nejkratší průjezdy a v Belvedéru konečně přišlo pořádné využití podmínky s povinným projížděním mapových jednosměrek. Tu nejlepší fintu pak bohužel RÁček vypřipomínkoval, no když se to rozebere do důsledků, tak měl (jako skoro vždycky :-) pravdu. Pasáž kousek před cílem jsem nějak nepochopil (doteď nevím, jak to autor chtěl), vyložil jsem si to tak, že jsem se při jízdě po nemapové chytil na mapový fous severně od ČK, i když byl nějaký kratší, než by měl být. Naštěstí to bylo bez průjezdky. V celku se mi 1. etapa moc líbila, taky jsem jí v časovce hodně chválil.
Zato po obdržení iti do 2. etapy jsem na autora okamžitě změnil názor. 9 vložáků, i když rozházených po různých úsecích (které nastávaly různě střídavě), je přeci jen trochu moc. Tak jsme udělali pořádnou přípravu a vyrazili na reálnou jízdu. Hned v 1. zatáčce jsme nevěděli. Je to ta reálná levá nebo je to jednoznačný výjezd? Zvýšený obrubník tu většinou je, tak to může být oboje. Nakonec jsme usoudili, že to ta levá je, tak hlásím, teď 900m a tam pravá. Jenže ujedeme kousek a jsme na dejce. Co s tím? Jediné vysvětlení, tam kde jsme váhali to L nebylo a je to až tady. Takže L a znovu 900m. Jenže tam žádná P není :-( Tak zpátky a znovu odměřit. Zase nic, tak zpátky, nemyslel on, že to je i s tou další komunikací jedna křižovatka a ta L má být do ní? Taky to nesedí. Po 20 min. tápání volíme nejbližší záchytný bod a jedeme na SM. Pak už je zase vše v pohodě Projíždíme SM s opuštěním a pak nás reál vede zase kolem ČK. A to do kóty 312. V té mám dělat poprvé L, ale vím já, jestli jsem ji neprojel už v té pasáži, co jsme vynechali? Už se na L chci vykašlat, když mi blýskne, že by ta chyba autora byla v desetinné čárce a nemělo to být 900, ale 90metrů? V tom případě bych 312 projetou neměl, takže L děláme a bereme 52 a to díky stopce 2x. Pak na mapový tvar, ale díky vložáku ho nemám projetý. Vím, že jsme ve velké časové ztrátě, tak to chci urychlit a napsat znovu 52, protože přes tu se musíme točit, abychom se mohli splnit výjezd z tvaru. No, ještěže tam nakonec jedeme, protože stopka nás posílá na druhou stranu, kde je průjezdka O. Bohužel je to taková dálka, že nám to trvá možná 10 minut a tím ta cesta téměř ztratila smysl. Vyjíždíme nahoru do Čejetic, kde jedeme SM, jejíž smysl nechápu. Jednak se protiřádově kříží (i když je to ošetřeno podmínkou), jednak na ní není žádná průjezdka. Nevadí, ještě to nevím, ale začíná to nejlepší z druhé etapy. Ze 101 to doprava na kruhák nejde, takže delší cestou, kde naštěstí odhalujeme, že musíme až za přejezd. Kousek před kruhákem bohužel přehlídneme kombinaci značek STOP a zákaz odbočení, tudíž jednoznačný průjezd (no, nevšiml si toho ani autor ;-). Pak pěkná SM4, na jejímž konci si na poslední chvíli všímám, že na něm není vykreslena kóta, takže rovně přes křižovatku a pak doleva do uzoučké neviditelné uličky. Pak už do kóty 388, po ní chlupatice, kde jsme si všimli úzkého průjezdu před benzínkou, ale málem ne plné čáry za ní. Pak nejkratší cestou do 100 (zajímalo by mi, kolik jí vlastně našlo posádek, my teda ne), následuje trochu jednodušší pasáž ovšem okořeněná tajnou (jak v té jednosměrce Iva stála, tak jenom hlesla – a já nejsem úplně vlevo, to bude za 50, a bylo…). Pak pěkná pravá za semaforem, taky jsme si toho parkovišťátka napoprvé nevšimli, naštěstí to pak mělo zbytečně moc složité řešení, takže projet znovu a už jsme se chytli). A pak už jednodušší průjezd až do Řepova. Tam se za nás přichytli orgáni a chvíli za náma jezdili. Když jsem ve 126 rozmýšlel další cestu, tak se postavili vedle nás a stáli a nic. Ivě už to nedalo, tak stáhla okno, oni taky a prý, co se to tady děje? Tak jsme jim to vysvětlili (s důrazem na ježdění podle předpisů a na hlídání rychlostí) a oni pěkně poděkovali a odjeli. Pak jsme všechno bez problémů zvládali až do Sýčiny, kde byl poměrně jednoduchý průjezd přes kóty 404 a 303. Času bylo málo, tak to neprojíždíme, do výkazu fláknu 3x Q a jedeme dál. Pak se dovídám, že místo třetího Q měla být otočná 66. Nejsem si jist, jestli jsou tyto finty úplně povedené. Podle mne to nutí zbytečně posádky projíždět několikrát stejnými místy, což domorodcům na náladě nepřidá. Já osobně bych to neudělal. Při výjezdu ze Sýčiny už vidíme auto s radarem, Iva je pozdravila a jedeme dál. No, že hned v zápětí bude další radar, to jsme fakt nečekali… A pak už jen reálně do cíle, takže dojet na otočnou s L.
Po drobném kolapsu (tecnického aos serveru a následně srdečního pořadatelů) jsme v drobném časovém skluzu - asi 3 hodiny ;-) absolvovali vyhlášení jak Hyeny tak celého ročníku Shellu a Poháru.
Celá soutěž se mi líbila, byla hodně nápaditá, spousta fint a kromě úplného začátku jsme se teda rozhodně nenudili. Ale stejně bych si dovolil několik drobných výtek (některé již byly zmíněny v textu):
1. obtížnost – nějak se poslední dobou nedělají rozdíly mezi mistrákem a pohárem. Každý stavitel to nějak postaví, jak mu to vyjde. A tohle byl myslím spíš mistrák. A to ani nemluvě o Shellu. To byl velký průšvih. Bylo tam několik úplně začínajících posádek, které byly přesvědčovány, ať jedou, že to bude lehké (viz propozice, že Shell podle lehčích pravidel). No jsem zvědav, jestli ještě někdy přijedou jinam, než na prasátko. V této souvislosti bych ještě chtěl vyjádřit názor, že v Shellu by neměl být disk za čas. 2. mapy – toho je si Petr vědom, sám se o tom zmiňoval. Já bych se i smířil s tím, že místo tužky jsou kresleny kůlem, který občas maluje 2 čáry místo jedné, i s tím, že kopírka občas zesvětlá komunikaci tak, že není jisté, zda tam opravdu je, ale vadí mi, že tam, kde je esíčko, je nakreslená přímá. A to není tím, že nejsou kresleny na počítači.
3. chyby – ty se najdou v každé soutěži a tady jich bylo minimálně. Ale nesmí se opravovat během soutěže jen pro některé posádky.
4. já už nevím, už jsem se totálně vyčerpal. To jsem se teda rozkecal, to asi tím, že to byla poslední soutěž v roce. A příští rok doufám taky napíše občas něco někdo jiný a nebude to jen na mě :-)
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: MichalG   
  20. 11. 2012 21:10   Rozloučení s Moravou 2012
Tak jsme se zase po roce sešli v Starobělské Sokolovně, vítáni usměvavou Jarmilou, která statečně bojovala s chorobou. Přes všechny potíže zvládla jako obvykle nachystat spousty výborného jídla, jen abychom se cítili spokojeně. Když se všichni navzájem přivítali a nadlábli, tak se vyrazilo do 1. etapy. Hned jsem ocenil pěkně udělané mapy a přehledné itineráře. Trasa byla nápaditá i bez používání nějakých „zvrhlostí“. Líbila se mi finta se zkrácením trasy najetím do křižovatkové šipky nebo projetí si předem lichou kótu pro splnění podmínky dříve, než tam pojedu SM (i když pamětníci vzpomínali na dřívější použití této finty, tak já ji zažil poprvé). Vůbec celá pasáž ve Staré vsi byla velice promyšlená a zajímavá. Jen nás zamrzelo přehlédnutí jedné průjezdky na kruháči před cílem, která nebyla úplně šťastně umístěna (přehlédlo ji více posádek).
2. etapa nám přišla trochu lehčí, ale pěkných nápadů v ní bylo taky spousta. Například taktické zařazení vložáku, po kterém se musel přehodnocovat nejkratší průjezd, pěkně udělaný vložák ve Zbyslavicích, hezké využití nenápadné jednosměrky v Kyjovicích, promyšlené průjezdy kolem kóty 414 s využitím komunikace v podjezdu a další. Starobělský den byla opravdu velmi povedená soutěž, jedna z nejlepších, které jsme se letos zúčastnili. O její kvalitě vypovídá i to, že nebyla ani jedna připomínka. V celé soutěži nikdo neobjevil žádnou chybu, což byla určitě především zásluha zodpovědného Jurasovu přístupu ke stavění, ale určitě i Duži jako HR.
Po zajetí takovéto soutěže opravdu nelitujeme těch ujetých kilometrů a musíme jenom doufat, že Juras si časem rozmyslí svá slova o poslední Staré Bělé a my se tam zase někdy všichni sejdeme.
Po dalším občerstvení následovala Hlučínská noc. V souvislosti s ní bych se jen zmínil o několika debatách, které jsme poslední dobou vedli, že až na výjimky není dobré, když jsou autor tratě i HR z jedné posádky. Mají potom podobný způsob uvažování a tím jim můžou uniknout různé problémy.
Závěrem už bych jen konstatoval, že péče o soutěžící byla jako vždy na vynikající úrovni.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: MichalG