VSTUP     AKTUALITY     DISKUSE     VÝSLEDKY     KALENDÁŘ     PROPOZICE     PŘIHLÁŠKY     POKYNY     FOTO     ARCHIV  
  ZAČÍNÁME S AOS  
   ARCHÍV:
.
         2021
.
         2020
.
         2019
.
         2018
.
         2017
.
         2016
.
         2015
.
         2014
.
         2013
.
         2012
.
         2011

  15.04.2015 15:55   Navždy nás opustil první mistr sportu v BOAS.
Bohužel musíme oznámit smutnou zprávu, že nás na vždy opustil mistr sportu Slávek Kasalý.

Slávek se jako první stal v této motoristické disciplíně mistrem sportu. 4x se stal mistrem Československé republiky. Bylo to v době, kdy dostat se z krajského do národního přeboru byl veliký úspěch. A to v něm jezdila stovka posádek. Slávek jezdil ještě výše, mezi elitou padesáti posádek, které měli právo účasti ve federálním mistrovství Československa.

Kdo jsme ho znali, věnujme mu tichou vzpomínku.

POHLED DO ARCHÍVU
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža   
  05.04.2015 17:27   Dvojitá bedna – pokračování
I díky brzkému startu noční části, byl brzký dojezd kolem půlnoci. Průjezdy byly taky rychle dořešeny, pak už to jen lehce zapít. Když jsem se na barman při slově Jelínek zašklebil, tak vytáhl opravdu vynikající domácí slivovičku. Spát jsme šli tedy nezvykle brzy už kolem druhé hodiny.

Ráno po snídani hurá na start. Hned po obdržení iti bylo jasné, že nás nečeká nic lehkýho. 11 detailů, 6 SM, 4 podmínky a 5 vložáků. Přípravu si dělám velice pečlivě, protože mám zkušenosti, že co si nenamaluju na startu, tak pak nezajedu. Takže jsme za časovkou byli něco kolem čtvrt hodiny a odjíždíme společně se startovním číslem 3, tzn. oni byli při čtení o 4 minuty rychlejší. I přes to a slušný spánek jsem na startu do první etapy trochu zaspal a hned začal sbírat body. Nedojíždíme hned první údaj v iti, SM10 až na konec, a místo třetí průjezdky v etapě sbíráme hned 100 bodů. Za chvíli přijíždíme do detailu kóty 133. Že nebudeme vjíždět do jednosměrek jsem Petrovi rozmluvil, pak jsem si vynesl kótu 138, ale už si to nespojil s podmínkou. V tomhle ohledu jsem podcenil přípravu, a měl jsem si to rovně zaznačit do toho lineárního iti, kterým se kóta 138 vynášela. Což mě ale přivádí na myšlenku, jestli tam není trochu „střet zájmů“ když mám jet v kótě 138 podmínkou rovně, a zároveň v rámci chlupatice nechat jednu vlevo, jednu vpravo. Navíc jsem měl ještě další zatmění a výjezd z kóty 133 si vsugeroval do té východnější cesty, takže jsem chtěl poslat Petra při vhodném otáčení se do lesa, naštěstí tam byly závory. Pak jsem si to uvědomil, ale za chvíli jsem se už zase cpal do té východnější. Odjeli jsme z detailu pryč, tentokrát západ. Znovu jsem se probral a pak už to zajel „správně“ jen bez těch rovně ve 138. Jarda s Frantou z nás asi museli mít kino jak jsme tam jezdili, ale prý se tam motalo víc lidí.. V první časovce jsem pak v konverzaci s Ludvíkama zjistil, že jsem nedělal to rovně a bylo to asi za 560. To už jsem se se slušným umístěním loučil, i když Jarda tvrdil, že to nic neřeší. V cíli jsem pak zjistil, že 560 to bylo jen při porovnání s Ludvíkama, proti vzoráku to bylo jen za 200, takže pohoda :). Při řešení návratu na SM13 jsem zjistil jakej to dnes bude mazec, protože jsem musel dát dohromady 2 detaily, 4 šipky a 2 podmínky a v tom najít nejkratší variantu. Po návratu na SM13 jsme pak stáli chvíli před živou, protože se mi ji nechtělo brát , když pořád nemáme zajetej ten vložák s Vescem, kterej už skončil. „Kde je ten Vesec, kde je ten Vesec? Hele tady, to je pro ty co jedou blbě už na začátek SM13, aby jim nedošlo, že jedou špatně.“ Pak už s klidným srdcem do živé. V první etapě nám pak chyběla už jen SPK D, když jsme asi jako většina špatně zajeli zákaz odbočení doleva na tom přesazení v detailu 333. Moc se mi líbilo řešení průjezdu s pomocí podmínkové SMX, tady jsem se usmíval pod své krátké neholené fousy. (Podobnej pocit z opravdu super autorova nápadu si pamatuju naposledy z nočního kola od Zdeňka Klenáka v roce 2013.) Míra využil toho, že už je to stará finta, a většina to bez problému dává a zkracuje si průjezd. Nahodil tedy udičku a zasekl, využití podmínkové SMX bylo delší, díky další podmínce o jízdě z konce slepých map. Jen mě tím pádem překvapilo umístění živé, která stála ještě před rozlišením obou variant a správná varianta pak byla jen za ušetřených 100 bodů, a za dost další jízdy. Kdyby stála za rohem, tak by navíc ti jedoucí špatně měli smůlu, když by na to přišli až na konci SMX. Před koncem etapy pak bylo ještě potřeba z konce SM15 využít právě vynesenou kótu 717, jinak asi pohoda. Díky našemu zpoždění pouhých 4 minut to stačilo po první etapě na dělené první místo.

Takže s nejméně 560 TB na mysli po konverzaci s Ludvíkama, šup na druhou etapu. Itík dost podobnej jako v první etapě. 10 detailů, 6 SM, 4 podmínky a 4 vložáky. Tzn. opět něco kolem deseti minut za časovkou. Po odjezdu hned vložák s 27t. V místě plnění rovně jsem se nemohl rozhodnout, jestli nejet hned SM 19, protože ten kříž byl lehce přesazenej, ale jak bych poznal kde ta SM začíná jsem netušil, a tak jsem zkusil dělat kolo. Jenže jsem se záhy cyklil přes ten vložák s 27t, což mě přivedlo zpátky na myšlenku s přesazeným křížem.Vůbec se mi to ale nezdálo, a naštěstí jsem za chvíli našel kratší variantu, která mě nepřivedla do bludnýho kruhu. Za chvíli jsem si vynesl špatně začátek SM21. To bylo drsný, poznat že SM začíná kousek pod ZM, navíc z M10 do M25. Ale začátek SM se stáčí trochu jižněji a ZM naopak trochu severněji, tak asi jo no :). U Míry se prostě nesmí absolutně nic podcenit. Máme to tedy za 160. Odjezd z Rohatska pak bylo další a zdaleka né poslední místo, kde bylo potřeba vymyslet celou další trasu až na další údaj, a ne se hnat nabízejícím se nejkratším směrem. Pak pár pěkným přehodnocení za vložákovým Přepeřským potokem. Následně jsem byl nervozní z detailu kóty 217, protože jsem ho nedokázal nijak využít. Mazání mostů v plánku b a trochu toho měření jak to bude nejkratší. Jestli to tam pak museli nakonec porušit kvůli nedostatečně formulované podmínce, tak je to škoda. Poučení pro autory, všude cpát vždy a pokaždé (je to i povinnost z řádů), i když to pak vypadá divně, něž aby to mělo vícero výkladů. U SM26 si člověk musel dát pozor co dokresluje a maže v plánku a co v ZM. Měl jsem radost, že jsem si nakreslil komunikaci do ZM, po které můžu krásně odjet, ale to jsem nevěděl, že s přibalenou stovkou na cestu, protože jsem si nerozšířil jednosměrnou oblast. Trocha motání a měření kolem bodu 28, pozor na detail v M2 kóty 343 a jedeme na SM22. Ještě před začátkem máme jet vložák rovně a nastává první problém s otevřenou závorou. Kdybychom to zajeli u ní, tak můžeme jet hned SM. Petr tvrdí, že do otevřené závory nesmí, a chce jet tedy vložák až v místě začátku SM. To s ním sice nesdílím, ale říkám si že lepší 60 než 100 a tak děláme kolo. Uprostřed SM si pak nezapomenu dokreslit v ZM trojúhelník, s tím že ho pak někdy musím určitě použít, když je v něm tak krásně ještě SPK U. Po cestě do 233 jsme pak tápali, jestli v plánku je ta cesta s tím zákazem vjezdu, nebo ta o 3 metry vedle. Pohled z druhé strany a zobáček v detailu 233 nás přesvědčil, že ta s tím zákazem vjezdu. Potom jsem proměřil několik nejkratších variant na mapový tvar, před časovkou už jen vložákem SPK W, kterou jsme měli najetou naším špatným startem a hurá do ČK. Před tabulema ČK píšu průjezdky a když mi ji zbývalo šest, tak „Sakra, vždyť jsem nikde nepoužil ten namalovanej trojúhelníček s tím U! Kde jsem mohl? Jo tady na ten tvar a ne to měřit jak Lojza!“ Naštěstí to bylo nedaleko tak jsme tam sjeli, kdyby za U ještě náhodou něco bylo. Ušetřených 160. V této etapě tedy jen 260TB za průjezd a trochu slabších 23 minut navíc. I tak jsme v této etapě dali solidní základ pozdějšímu vítězství.

Začínám mít trochu hlad. Simča nesmyslně nechala tyčinku na pokoji, ale Petr mě zachraňuje jakousi buchtou. To se mi hned líp pojede. Itík do třetí etapy vypadá umírněněji. Pouhých 8 detailů, 5 SM, 3 podmínky a 5 vložáků. Ze začátku trochu víc měření do kóty 311 všech variant a podvariant. Pak už celkem valíme až po jízdu na druhý mapový kříž, kde si nevšimu, že ho odjedu hned na tom pod tím, než jsem měl původně naplánováno. Chvíli tedy váhám a překresluju protože se mi ty pod bodem 33 zdají trochu jinak natočené. Až pak si konečně všimnu i toho u té stopky a stojíme jen kousek od dalšího správného průjezdu a stejně to bude jen za tu SPK T. Raději ten jeden blok ale objedeme. Dál nám to pěkně odsýpá včetně chybného otočení nad Libošovicema, které už jsme řešili na diskuzi. Takže prvních 160. Dokonce si tentokrát všimnu záhybu na začátku SM34 a jedem správně na její začátek po hlavní. A opět se nehrnout do nabízející se varianty přes Kost. Po cestě objet pár stromů ze správné strany a jsme v detailu, kde jsem to v první etapě tak pohnojil. Tentokrát je to ale jednoduchý až z toho mám strach. Na SM36 si Petr vybírá svojí jedinou slabou chvilku za celé dvoukolo a zazdí vložák za začátkem Středočeského kraje. V cíli nás pak Vašek obdivoval, že jsme to celý vymysleli a do Srbska jeli jen jednou. Tak jsem na něho koukal, že nevím o čem mluví, a pak se zjistilo, že jsme nejeli ten vložák. Bodové konto narostlo hned o 200 TB, ale něco ušetřeno na čase. Plánuju si SM37, když tu Petr hlásí, že Kubíčci vyjeli z lesa. Mrknu na mapu, no je to nějaký divný, i když zrovna tady ne. Určitě musíme vzít tu SPK E, a kdo ví jak to bylo tady před tím. Začínám hrabat vzadu na sedadle, jak vypadala mapa v první etapě. Po porovnání je to jasný, měli jsme uhnout už na tu první čárkovanou. Takže kilák a půl zpátky, jenže je tam závora, a Petr mi tam zase odmítá jet. Je tam trochu bahno, takže se s nelibostí nechám přesvědčit. Tady to Petr „zachránil“, myslím že taťku bych tam možná dotlačil, protože v řádech opravdu není nic o otevřených závorách. Pouze: „Pokud průjezdu po komunikaci brání zavřená závora (nevztahuje se na železniční přejezd), postupuje posádka při přehodnocování stejně, jako kdyby komunikace neexistovala.“ Bylo by teda divný, kdybych se k otevřené závoře choval stejně jak k zavřené, která je přímo uvedena. Toto by asi opravdu stálo za úpravu v řádech. Často bývá v písemné rozpravě, že se nejezdí do bran případně závor a to ani otevřených. Jindy se to nepíše, přitom kde je to s těma otevřenýma bránama v řádech jsem taky nenašel. Při návratu na SM37 ještě zapomenu najíždět odbočením vlevo, tak chytnu poslední stovku. Celkově tedy 460 TB stejně jako Kubíčci, ale o něco víc na čase za 10 minut nad. Po dojezdu toho mám dost, klidně to mohlo být kratší, ale chápu, že měl Míra namyšlený nějaký kolo, a pak už nechtěl mít prázdný přejezdy. Já taky když stavím a jede se na dvou křižovatkách rovně, tak už mi to přijde nějaký lehký :). Míra chtěl podle mě potvrdit Zdeňkova slova z nějaké ročenky, že jeho soutěž z roku 2012, nebo kdy to bylo, může překonat snad už jen on sám. A tak se po jedné trochu slabší soutěži, kde bylo pár nevychytaností, i když to pořád byla nadstandardní soutěž Míra rozhodl, že se překoná. A překonal se :). Pro některý asi až moc, ale slyšel jsem i názory, že je bezva že to bylo těžký, vždyť je to mistrák. Některý posádky na konci z toho teda asi měli hlavu jako balón. Ale já myslím, že je dobře, že jsou v seriálu soutěže lehčí a těžší. Tady na tom dvoukole to bylo krásně vidět, že může být dobrá lehká i těžká soutěž. Takže ještě jednou díky a gratulace pořadatelům za super dvoukolo. Chtěl jsem dát 9, 10, ale to asi jen abych nějak odlišil denní část, na které přeci jen muselo být možná skoro dvojnásobek práce díky délce a počtu fint. Ale s jinou soutěží po boku by Jirka dostal s přehledem 10 a tak mu jí dám taky. Těším se na další vaše překonávání se.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: R.A.   
  03.04.2015 01:54   Dvojitá bedna
O víkendu začalo velice vydařeným dvoukolem mistrovství ČR v AOS ve Skokovech. Pořadateli se bohužel na poslední chvíli odhlásily snad 4 posádky, což pro něj jistě nebylo příjemný. I složení našeho startovního čísla bylo hektický a proběhlo až ve čtvrtek odpoledne, kdy mi taťka oznámil, že si natáhl něco v noze a nedá se s tím řídit. První volba, můj druhý řidič Aleš Čejka, už měl jiný program. Pohledem do startovní listiny jsem zjistil, že profesionální náhradník Petr Černý jede se Zdeňkem Modálkem, ale nikde jsem neobjevil Jardu Holmana. Že by? Na jakémsi mejlovém vánočním přání jsem na něj objevil telefon a jal se mu hned volat. V tuto chvíli mě zachránil můj nulový přehled o soutěži, protože jsem nevěděl, že to Jarda spolupíská, což mi hned zkraje sdělil. Naštěstí však měl dokonalý přehled o tom, že Petr Černý měl jet se Zdeňkem, pak ne, pak zase jo, a zase ne, ale s Verčou, ale s tou už taky ne, a že by tedy měl být volnej. Petr v telefonu trochu přemýšlel, protože už měl taky jinej program, ale po chvilce váhání to vzal. Jak jsem se dozvěděl až v sobotu, tak celá tato konstrukce potřebovala ještě jedno náhodné setkání Jardy s Petrem v jákesi prodejně v Kladně, aby se Petr dozvěděl, že s Verčou asi ne, jinak by byl ještě ve čtvrtek obsazenej a s kým bych jel teda netuším. Pak jsem začal řešit dopravu a opět pohledem do přihlášek jsem zjistil, že kromě mě jedou ještě dvě posádky z Moravy (na Janka jsem zapomněl, ale později jsem se dozvěděl, že už je na místě). Rychlým telefonátem Ludvíkovi Prášilovi jsem zjistil, že oni nepojedou. Takže zbývali Kubíčci, u kterých se nedalo čekat, že by jeli přes Brno. Domluvili jsme se na vyzvednutí ve Svitavách u vlaku, a i přes škádlení, že mě tam s vidinou lepšího umístění nechají, mě odvezli na soutěž a zase v sobotu zpátky (Simča jezdí jako drak, jen u vyjetí bylo potřeba pomoct točit volantem). Ještě jednou moc díky. Nakonec se tedy celé soutěže zúčastnili pouhopouzí tři Moraváci + náplava Janek. Je tedy neuvěřitelné, že jsme všichni čtyři byli celkově na některém z pódiových umístění. To ale předbíhám.
Zázemí perfektní, pořadatel měl navíc šťastnou ruku a k naší kmenové posádce přidal na pokoj právě Petra, takže jsme měli klid :). Jídlo až na páteční řízek v pohodě.
Tak konečně už snad i něco k soutěži. Obě kola byla podle mě hodně, ale hodně dobrá, pravděpodobně budou vysoko hodnocena, a další letošní soutěže mají laťku nastavenou opravdu vysoko. Pro mě je jedním z hlavních kriterií počet připomínek, případně protestů, a tady byl snad jeden problém s nejkratší cestou a pak tam byly nějaké zamítnuté věci a to za obě kola dohromady. To svědčí o dobré přípravě autorů a precizní kontrole obou HR. Noc stavěl mladej Jirka Boudný, a byl to perfektní noční mistrák. Co jsem si pamatoval, tak už naposled to bylo dost dobrý s pár drobnostma, teď už se tomu nedalo vytknout nic. Na trati s Petrem to bylo v pohodě, už jsme spolu jeli před nějakým tím rokem Hrubou Skálu, takže už jsme trochu věděli co můžeme očekávat. Mně jen přišlo, že Petr pořizuje pořád nějakou další a další elektroniku, protože u něj v autě je to jak v letadle, pořád něco pípá, bliká, když se opřu o podložku, tak mi paní sdělí na jakou jedeme světovou stranu, nebo že už je připravena :). Petr byl však perfektní, bylo vidět, že to nejede poprvé, já se tak mohl dívat pořád do papírů, což jsem hlavně ve dne opravdu potřeboval. Jen měl vždycky strach z vložáků na dejky, ty nakonec zvládl všechny, ale ve dne jsme bohužel nedali ten Středočeskej kraj. První noční etapu jsme tedy zvládli čistě, stejně jako další dvě posádky. Se zpožděním 19 minut, což byl tak průměr i dalších posádek kolem nás. Že se nemám vzrušovat Ludvíkama čekající na nás v první časovce už vím dávno. Většinu času jsme tam nechali kvůli nepozdávající se mapě nad kótou 104, a když teď koukám na fotomapu, tak tam opravdu takovej úhyb není. Rozhodli jsme se, že dvojitá vede na pole, a tak jsme to vzali doleva po jednoduché čáře a přes letiště do Všeně. Naštěstí byla tato varianta bez plechu a do 108 se přijelo ze stejné strany, jako při ignorování té mapy, moc jsem tomu totiž nevěřil. Pěkně byly řešeny některé průjezdy s podmínkou „alespoň 1x pravá“. Druhá etapa se nám taky podařila čistě, a tam už se k nám přidala jen jedna posádka a naštěstí jiná než v etapě první. 17 minut navíc, bylo spíše více z čelních posádek. Nemapové průjezdy Turnovem byly teda vostrý, tam pomohl místněznalý Petr a navigace. Po cestě z SM 24 do kóty 209 jsem si nevšiml, že na konci SM 24 jsou dvě možnosti ostrých vlevo, a tak mi to Petr po otočení v kótě 250 poslal do té ostřejší a začal najíždět na dálnici. To jsem rozhodně nechtěl, a tak jsem ho donutil se otočit na naštěstí obousměrném nájezdu, a vzít do té ostřejší o jednu dál. Při té příležitosti jsme si všimli, že by to tam vlastně šlo odbočit i hned bez otáčení ve 250, ale nepředpokládal jsem, že to tak bylo myšleno, takže jsem SPK P nechal. Ale schválně na to koukněte, jestli by tvrdej AOSák nemohl jet úplně zprava, až na kraj doleva.odkaz na situaci
Třetí etapu máme za 100 a hned čtyři posádky jsou čisté. Dojem trochu napravujeme nejrychlejším časem s 8 minutami navíc. Kousek po startu jsme totiž řešili pokyn, mapově na kruháč, mapově na kruháč, mapově na kruháč. Já jsem si pamatoval, že s něčím podobným už nejméně jednou problém byl, a rušilo se to. Není totiž jasné, kdy je takový údaj splněn. Petr tvrdil, že Zdeněk Klenák to odjede na jednom a bude problém (jak se v cíli ukázalo, tak opravdu chtěl). Problém je totiž v tom když nějaký údáj, v tomto případě kruháč obsahuje více křižovatek, které mi normálně považujeme za jednotlivé křižovatky. Představte si pokyn mapově na mapový přesazený kříž bez výjezdu (severní výjezd je více vpravo). Další údaj by pak byl mapově na mapový vpravo, což bude nejblíže někde vlevo. Přijedete tedy na tento tvar projedete jen to téčko doleva (na tom přesazeným kříži, tzn. škrtáme údaj příjezdem na první křižovatku v tomto tvaru) a pak někde to vpravo. Ale co když bude další údaj mapově na mapový levo. Stačí pak jen na tom přesazeným kříži udělat pravá, levá? Já bych řekl, že jo. A stejně tak na kruháči bych si škrtl údaj příjezdem na první křižovatku, popojetím na další křižovatku ten druhej atd. Předpokládal jsem, že takto to autor nechtěl a pravděpodobně díky této konverzaci a přemítání jsem odjel na ten třetí kruháč a ne zpátky na první a stovka byla na světě. Dál už jsme to projeli jak nůž máslem a dost aut předjeli. V cíli pak přišlo poděkování od jedné z posádek z dvojnásobného nevědomého navedení na správnou trať :). Ve čtvrté etapě se pak musím zmínit o pro mě nepochopitelně nakonec uznané připomínce na detail kóty 407. Jednalo se o jízdu do kóty 407, ve které bylo potřeba pro splnění údaje zajet levá. Nejlevější mapová komunikace byla jednosměrná do křižovatky a tak mapově nejvíce vlevo byla ta další. Ta byla přeci mapově co nejvíce vlevo. Vypřipomínkovalo se ale, že to není co nejvíce, protože nejvíce je ta jednosměrná. Tzn. v kótě mapově vlevo je proti mapové jednosměrce, ta další není nic a pak byla možnost vpravo. No toto… fuj. Při bodovém hodnocení toto nebudu uvažovat, protože to musela být nějaká chvilková slabost HR, který to nejdříve zamítnul. Po sečtení výsledků jsme byli o 11 TB za Paulů druzí. Míra se však šel ráno přiznat, že ví o tom, že jednu průjezdku nenapsal. Velké díky Míro. Takže takto jsme šli po těch všech náhodných událostech do čela :)
Už je dost hodin a nevím jak se k tomu zítra (dneska) dostanu, tak to radši pošlu a denní část někdy v nejbližších dnech doplním.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: R.A.