VSTUP     AKTUALITY     DISKUSE     VÝSLEDKY     KALENDÁŘ     PROPOZICE     PŘIHLÁŠKY     POKYNY     FOTO     ARCHIV  
  ZAČÍNÁME S AOS  

obsah aktualit:



  16.08.2013 18:40   Shell cup na Kladně má posunutý termín na 28.9.2013 !!!
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža   
  07.08.2013 16:08   Podřipské prasátko aneb pomsta mohla býti sladká
Jsem rád, že jsem mohl opět po roce a půl zavítat mezi všechny ty známé z velké celorepublikové rodiny AOS. Ba co víc, že jsem jako navigátora získal tak zkušenou osobu jako je Vláďa Uman a já mohu napsat tento příspěvek.
S Vláďou jsme se dali dohromady díky Zdendovi Jíšemu, kdy nám ze sestav vypadli připravení rodinní příslušníci a i přes předsoutěžní připomínky některých „pražáků“, kteří při spatření tak „silné“ posádky bledli strachy a hned sháněli posily, jsme se vydali na již nejznámější motoristický podnik mezi „Bohémkou“ a „Barumkou“. Prý se letos jednalo o již 13.ročník, ale na putovním seleti bylo jen 11 vítězů.
Již od božího rána parný slunečný den věštil pohodu a klídek nejen na trati, ale i na Pecharově ranči, tradičním to zázemí této soutěže. (Teď si uvědomuji, že já vlastně nevím, kdo je pan Pechar, který vlastní račiněveský „Southfork“. Snad se něco dozvím příště. Asi to bude tím, že jsem se letos na „prasátko“ utrhl podruhé). Vyzvedl jsem Vláďu doma, v Roudnici jsme minuli nehodu, která naštěstí přes svoji rozsáhlost nevypadala tragicky, a hned při prezentaci jsme si určili náš soutěžní osud. Startovali jsme jako třetí. Už to byl dobrý vstup do soutěže a jako výsledek bychom to brali všemi deseti.
Po krátké rozpravě to přišlo – start. Rychle jsme pročetli zadání soutěžních úkolů a ITI. Na první pohled vše jednoduché, ale čas ukázal velmi brzo záměry autora tratě. Na jednoduchých fintách v náročném horku rozvrstvit celkové pořadí hned na úvod. Což se mu podařilo. Nejvíce asi pobavil soutěžní úkol č. 10. Od počátku jsme nevěděli o jaké velbloudy se bude jednat. A tak jsme počítali nejen velbloudy na dopravních značkách, ale i ty na komunikacích, které jsme přejížděli s tím, že se nějak rozhodneme. Nakonec jsme se rozhodli dobře, ale neodchytli jsme úplně všechny značky a do tolerance bychom se nedostali, i kdybychom přičetli Vláďovu rozptylovou rezervu dvou velbloudů navíc. Prostě jsem jako řidič navštívil ZOO jen s 9-ti velbloudy. Zlý jazykové tvrdí, že se měli započítat i velbloudi zakreslené v ITI. A pěkný chyták v soutěžních úkolech byl zcela jistě dožitý věk pana Purkyně – 81 let a ne 82, jak vycházelo prostým odečtem letopočtů. Bylo třeba zapojit důvtip a přesné datumy narození a úmrtí.
No, ale pojďme na trať. Hned první vesnice – Bříza a hned moje velká ostuda. Zapomenutý vložák - za začátkem obce L. Vraceli jsme se zpět a vyplatilo se. Pak i ITI souhlasil. Svůj hřích jsem odčinil záhy v Mšeném – Lázně. Ale po pořádku. Pěkná finta s vložákem v obci Radešín, kdy plnění vložáku bylo přetaženo až do mezipolí s otočnou u zemědělského objektu. V Charvatcích nebylo jasno, jak pojmout velikou křižovatku u kostela, když kostel byl trochu opodál než správný průjezd tratí. Ale řešení bylo nakonec jednoduché, autor zde nic nevymýšlel, spíše pomáhal těm, co vložák neodjedou. Ti přijeli kostelu přeci jenom o něco blíž. A pak přišlo Mšené – povinný vložák, asi tři velbloudi a pak moje velká chvíle – odhalil jsem tajemství s HLAVNÍ ulicí místo většinově vykládané hlavní silnici. Takže obracecí SPK 51 jsme si jeli nakonec jenom prohlédnout – u obrátky mne to napadlo, jak se věci mají. Zbytek tratě bez výhrady již patřil navigátorovi Vláďovi, který si díky svým zkušenostem zcela správně všiml ostrého úhlu projetí bodem B a i kostelík v Podbradci jsme díky němu zanechali po pravé straně a jeli cestou dolů. Zde jsme v duchu pravidel AOS nechtěli napovídat a tak jsme čekali, až posádka s pražskou SPZ a silným obsazením před námi od kostelíku odjede. Také nám nechtěli napovídat, otáleli, ale nakonec odjeli. Po asi jedné minutě jsme se potkali právě na té cestě s SPK 1. Takže sportovně jsme se pozdravili a my věděli, že nejsme sami, kdo odhalil pěknou reálnou fintu.
V Brníkově nás čekala populární chlupatice, která nebyla zcela ideálně posazena a tak jako většina jsme kroužili v detailu bodu CH, dokud jsme nevyzkoušeli všechny možnosti a varianty průjezdu respektivě výjezdu z obce. Nakonec jsme usoudili, že někde autor cuknul chybně s „tužkou“ a odjeli se správnou kombinací SPK nejjednoduším směrem pryč. V bodě J to už byla rutina, nejdříve vložák a potom průjezd bodem J před nímž se brala po pytlíku SPK 25. Před Libochovicemi opět velká pozornost navigátora Vládi a tak jsme správně projeli další ostrou křižovatku s trojúhelníčkem - SPK 36. Bod O byl na stejném principu jako bod J, pokračovalo se SM s vložákem, kterou začínal ITI Lvice. Tady bylo nejdůležitější správné přiložení SM a vyčtení správného sledu ulic, kde vede SM a kde se lze mapově otočit. Potom tedy 2x přes kontrolu Městské policie, jednosměrkou přes SPK 38 a pěknou reálnou motanici na parkovišti u Penny Marketu (2x SPK 24 a SPK 30) přímo do cíle na zámeckém parkovišti u autobusového nádraží. A tak za velkého horka skončila náročná 1. etapa.
POMZ byl příjemnou procházkou krásným rozkvetlým zámeckým parkem, což v porovnání s procházkou z roku 2010 bylo jako nebe a dudy. Plnění úkolů a ITI vypadalo také jednoduše, za zmínku zcela jistě stojí také, kromě již zmíněných, SU 9 – počítání kamenných objektů. Vláďa Uman zcela správně zahrnul i kamenný pilíř uprostřed zámeckého rybníka, který byl slepým ramenem Ohře. Takto to učinila i většina posádek, přesto se jedná o zdvižený varovný prst – mějte se pokaždé na pozoru před autory tratě na Prasátku – připraví Vám kulišárnu i z té nejobyčejnější věci. I přes odhalení nástrah tratě se nám do „průjezdu“ dostala chybička. Ačkoliv jsme tušili na posledním úseku POMZ že bude SPK, přehlídli jsme ji a nevyhledali ji. A tímto okamžikem jsme o čtyři hodiny později mohli pouze konstatovat, že pomsta mohla býti sladká a ne že je sladká. Ano, ano, chybějící SPK 12 nás odsunula z bedny nejvyšší až na bednu nejnižší, tedy třetí místo. A tím jsme umožnili vítězství polopražské posádce, ve které naštěstí čest východočechů hájil Jarda Holman. Ale Petře Mašků počkej příště! JEN počkej, Petře!!! To už Ti nepomůže žádná AOS kapacita jako je Jarda!!! No zanechme škádlení, je to jen taková narážka na předsoutěžní internetovou diskusi.
Po zajímavé jízdě zručnosti jsme se vydali na cestu zpět. Sled fotografií nejen k průjezdu, ale i další k zaznamenání vyzval k více než pomalé jízdě, přesto jsme již v 15.00 hod byli téměř na ranči. No ale co tam, když jsme byli mezi prvními? Času dost, projeli jsme fotky ještě jednou, co by, kdyby. Nakonec nic, jen jsme si upřesnili, že DZ s „mašinkou“ v Libochovicích na komunikaci vlevo při výjezdu z městečka nepatří mezi vyvolené autorem tratě. I tak jsme na ranč po další hodině dojeli mezi prvními. Mohli jsme ihned začít napájení vyčerpaných těl a připravit se na náročné nezbytné doplňkové disciplíny. Se střídavými úspěchy jsme vše absolvovali a začali se těšit na výsledky a dopřávat si chutné masíčko.
Jak vše dopadlo, již všichni víte a tak závěrem již jen opětovný velký dík všem, co se podíleli na přípravě tradičního prasátka pod vedením neúnavného Zdeňka Jíše. A velký obdiv má R.A.čkova přijemná rodinka, která dokázala i přes náročné počasí vyvézt na soutěž pokračovatele AOS rodu Dvorských.

A tak nezbývá již nic jiného, než si říci – přijeďte na Prasátko z pod Řípu i v roce 2014 !!!

:-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: VláďaF