Po měsíční přestávce, způsobené zrušením naší oblíbené zabijačky, jsme se opět vydali na start další soutěže, tentokrát pořádané naším rivalem Kubou Marvanem. Po příjezdu si navigátor šel objednat vajíčka, aby se dal dohromady po náročném večeru, a já šel nahlásit příjezd. Organizátor nás ale hned poslal na jízdu zručnosti s tím, že ji musíme mít do 10 minut hotovou. Trochu mě to zaskočilo, protože nebyl čas počkat na snídani, takže jsme se domluvili, že pojedu sám.
Zručka nebyla složitá, pro jistotu jsem se podíval na posádku přede mnou, ale bylo jasné, že tady se to dnes rozhodovat nebude. I přes chcípnutí při couvání jsem zajel slušný čas a netrefil jen čtverec, takže solidní start.
V 10:30 jsme vyrazili na první etapu. V Pískové Lhotě jsme řešili první zádrhel se slepou mapou, kdy nám neseděla vzdálenost, ale správnou odbočku jsme nakonec našli. V Hořátvi nás nepřekvapila podezřelá rovinka s radarem a ve Zvěřínku jsme si pohlídali jednosměrku a vyhnuli se živé. V Sadské jsme se vyhnuli bodu B a přes vedlejší silnice dojeli až na náměstí, kde jsme našli K+R i trochu schované H. Pak jsme si ještě dali pár koleček ve Zvěřínku, než jsme vyrazili směr Nymburk.
Do Nymburka jsme přijeli přesně na čas. Při výjezdu z ČK2 nás tlačili abychom uvolnili místo další posádce, a tak jsme se jen koukli na první okýnko a vyrazili s tím, že si tedy zastavíme později. Bohužel to bylo hned měření s podmínkou odbočení na kruháči, a tak jsme mohli zastavit až po prvních cca 500 metrech. V Nymburce jsme si pohlídali jednosměrky i přejezdy a pokračovali směr Veleliby, kde nás čekala hezká pastička u nádraží v podobě cedule a zároveň značky obce, a tak jsme si strom obkroužili dvakrát. Přes Bobnice a Kovansko jsme se vrátili zpět na Oskořínek a přišlo největší dilema etapy – jet přes pytlík u časovky, nebo větším okruhem se zápisy Z a C. Obě varianty jsme si projeli a spočítali, že kratší je přes pytlík, takže jsme Z a C nepsali. Bohužel v cíli jsme potom zjistili, že ČK sice není bod, ale i tak je tam výjimka a projíždět se nesmí. No nic, chybějící dva plechy a 200 na hrbu s poučením pro příště.
Závěrečná etapa začala opět průjezdem Oskořínku a pastičkou v kótě 150, kdy jsme již počítali s výjezdem a projeli jí tedy opačně. V obci Chleby jsme si dali pozor na slepou ulici a správné průjezdy. Další úsek byl plný klasických pastí – sjezdy z hlavní, jednosměrky nebo objíždění kostela. V Koutech nás autor nachytal na jednosměrce, takže druhá živá zůstala nezapsaná. V Pátku jsme chvíli řešili zákaz nad 12 tun a ztratili pár minut, ale nakonec jsme trať projeli, jak to autor chtěl. Do Poděbrad jsme přijeli s pocitem, že máme málo písmen a musíme mít něco špatně. Postupně jsme si tam v uličkách vše poctivě dosbírali.
Po odevzdání výkazu jsme čekali, kolik z toho bude chyb. K našemu překvapení jsme to zajeli celkem dobře – a nakonec z toho bylo 1. místo a radost, že se nám alespoň jednou v sezóně podařilo „porazit“ posádku 101 😊
Díky Kubovi a všem pořadatelům za pěkně připravenou soutěž – jezdivou, s dobrými chytáky a zároveň prověřující i méně používané finty. Budeme se těšit příště.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ