18.04.2017 13:47   Běžel závod pro zdraví a dostal infarkt.

Inženýr Zdeněk Jíše z Roudnice nad Labem je štíhlý pětapadesátník. Celý život sportoval, hlavně běhal, nekouřil a jedl poměrně zdravě. Až do svých dvaapadesáti nepotřeboval lékaře, ale pak se mu ze dne na den změnil svět.,

"Běžel jsem závod kolem hory Říp a do Roudnice nad Labem. Už posedmé. Celá trať měří 15 kilometrů. Já to nejhorší už měl za sebou a při mírném klesání na 12. kilometru jsem se najednou skácel. Až později jsem se dozvěděl, že jsem dostal infarkt. Opravdu to byl blesk z čistého nebe,“ vypráví svůj příběh pan Jíše.

Záchranka ho odvezla do nejbližší nemocnice a po týdnu ho převezli na specializované pracoviště do pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Ležel na jednotce intenzivní péče a manželce lékaři řekli, že když se pacient neprobudí do tří dnů, bude to moc a moc špatné. „Žena už se pomalu smiřovala s tím, že zemřu. Já na té jednotce ležel pět týdnů a teprve pak jsem se probral,“ říká pan Jíše a celé události, která se stala v květnu před třemi roky, se už usmívá.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se mně může něco takového stát. Až dodatečně jsem si uvědomil, že moje maminka zemřela na infarkt ve čtyřiceti letech a tatínek v šedesáti dvou letech. Já ale žádné problémy neměl, a pokud si dobře pamatuji, tak ani oni ne. Přesto mě infarkt potkal. Dnes oněch 15. kilometrů uběhnu, ale za dvě hodiny, a ne za hodinu a patnáct minut jako dřív. A také už chodím na pravidelnou prevenci,“ říká pan Jíše.

Příčinou jeho infarktu byly jednak genetické vlohy a také vysoká hladina cholesterolu v krvi a vysoký krevní tlak. Ty totiž nebolí. Pacienta ale ohrožují na životě, i když o tom nemá nejmenší tušení. Odhalí je pouze preventivní vyšetření.

autor příspěvku: Novinky.cz   

  13.04.2017 10:45   Informace č.1 pro Mistrovství ČR - Lučina 2017

Protože se naše mistrovství jede současně se Středoevropským pohárem, museli jsme tomu i lehce přizpůsobit itineráře. Ve STEPu musí být všechny zápisy provedeny graficky a ne slovně. Oříškem bylo například jak graficky zapsat u vložáku "Za každou, poprvé" nebo "Za první, vždy" atd. Aby nedošlo k sebemenšímu nedorozumění, obdrží každá posádka před soutěži vysvětlení všech (opravdu všech) vložáků a podmínek, které se v iti vyskytují. (Již dnes možno stáhnout z webu). Je tam taky upozornění pro české posádky, že povel vpravo nebo vlevo (rovně se nevyskytuje), není vyznačen písmeny, ale šipkou. Označení severu je písmenem "N", protože "S" znamená v angličtině jih.
Itineráře jsou psány dvoujazyčně a posádky MČR mají výrazně kratší čas na projetí než posádky STEPu a Moravského poháru. STEP a MP mají v každém kole pouze dvě etapy, MČR má mavíc vždy třetí etapu. Kratší, ale výživnější.
Protože STEP požaduje v každém kole dvě jízdy zručnosti, museli jsme se přizpůsobit. Do soutěže o mistra volantu bude započítan součet obou.
Abychom urychlili průběh v sobotu, odjedou se obě sobotní JZ již v pátek před prezencí. JZ bude k dispozici kdykoliv od 15 hod. na parkovišti u hráze přehrady.

Těšíme se na Vás !!

VYSVĚTLIVKY 1
VYSVĚTLIVKY 2
ŠRAFOVÁNÍ NA KŘIŽOVATCE
JÍZDA ZRUČNOSTI DEN 1 a NOC 1
JÍZDA ZRUČNOSTI NOC 2
JÍZDA ZRUČNOSTI DEN 2

autor příspěvku: Duža   

  11.04.2017 20:01   Střelka 2017 - Pohled z bedny.

Střelka – 2. kolo

Tentokráte to bylo pro mne o dost jednodušší splnit úkol na každé dvoukolo. První je být ve dne lepší než v noci a druhý porazit pana doktora Kuklíka. Vzhledem k nočnímu výsledku jsem si na první věřil a díky ladění formy Karla také. I když se táta na radaru dosti snažil moje snažení zničit, tentokrát se mu to nepodařilo.

K soutěži samotné. Jak to tak bývá zvykem u Mirka, tak vždy na startu mají všichni v ruce spoustu barviček a stráví tam cca 15min na vyznačení si všech detailů, podmínek apod. Jelo se nám to vše velice dobře. Doufal jsem, že bude Mirek v časovce, abych se ho mohl zeptat, proč je to tak ploché. Teď vážně. První etapa etapa se nám vydařila, až teď koukám na výsledky, tak až extrémně dobře. Úvod v Pecce se mi moc líbil a asi i proto, že to tam znám. Trochu problém jsme měli ve Vidomicíchresp H. Brusnici, kde jsem až na podruhé našli reál na malém trojúhelníčku. Bloudili jsme (a ne sami) v H. Brusnici, kde jsme po VI hledali ten reál v areálu kravína, kde první křižovatka celkem seděla a skončili jsme až na dvoře u dosti nevrlého pána. V etapě jsme měli jen 2 chyby a sice nájezd na polní cestu za kótou 107, kde jsme se hodně divili, že by to Mirek pustil touto cestou proti sobě, nájezd se mi nezdál, ale už jsem na to neměl hlavu jet ověřit druhou variantu. Hodně divná se nám zdála kombinace VI s Trutnovem a neprojetou kótou 104 a jezdit kola tam a zpět, ale nevěděl jsem jak jinak. Nakonec se to celé ukázalo jako správně ale měl jsem pocit, že tam takto jezdíme sami. Spousta aut nás tam předjela. Druhou chybou mojí bylo, že jsem si podjezd za 411 vyložil jako most, po němž vede silnice přes potok, a odjel to na křižovatce východně od 107 místo správného podjezdu pod tratí. Dojezd do ČK byl celkem maso. Nejdříve táta přehlédl VI Turnov, já jsem ho viděl v poslední chvíli, a jen díky několika turnajům „Trutnovský drak“ vím kde je Trutnov a Turnov a jen jsme si to jeli zkontrolovat, že to je fór. Tátovi se nechtělo jet to kolo na dojezdu, ale když viděl za rohem průjezdku A, tak jsem ho přesvědčil.

V časovce bohužel Mirek nebyl. Tak jsme se jen protáhli napili a hurá dál. Po klasické 15ti minutovce na startu jsme vyrazili na trať. Hned na úvod byla vidět obrovská výhoda posádek, co najíždějí, a u kóty 241 se ani nezastavily a jely dál – věděly o směru objíždění na detailu. Pěkná byla pasáž do 251, kde ale podle mne byla drobná chybička. Když jsem narazil na mapu v Doubravicích, tak ta dokreslená komunikace má malý odskok. Chytil jsem se na mapě a jel po této cestě na JZ. Když jsem narazil na souběžnou silnici, tak tam byla PK s pokynem otoč se a P, P. První P byla na cestu po které jsem přijel a druhá P byla (podle mne) na kratičký odskok na té cestě, ale v tu chvíli jsem stál na tom pidi odskoku a mapově jsem jeli tedy na pokračování té dokreslené cesty na SV až k někomu na dvorek. Moc se mi to nelíbilo, ale byl jsem si jistý, že u té otočné jsem byl správně a že to je jen malá chybička a pokračovali vesele dál. V serpentinách do Dvora Králové jsme odhalili kratší cestu, ale když jsme opustili hlavní a viděli závoru, jeli jsme dál se otočit na trojúhelníček. Tam nic nebylo a tak jsme ještě jednou nakoukli k závoře a viděli PK. Táta se opět snažil abychom nevyhráli a chtěl mě přesvědčit, že když tam je závora, tak tam nejedu, ale PK jsem prostě napsal. Na začátku DK jsem si nevšiml zvlnění na začátku SM a máme navíc PK S. Ve DK jsem ještě sežral mapovou R na detailu 258. Pěkný a jednoduchý fór se směrem přejezdu a následně cesta kolem lvů. Poslední SM jsem věděl, že něco nesedí, a hledal někde souběžnou silnici s hlavní. To, že je o něco delší, jsem už nedoměřil. To mě docela mrzí, věděl jsem, že tam je něco jinak, ale prostě to neodhalil.

Opět jen rychlé protažení, abychom dojeli do cíle jako první a předjeli Vlka. V Třebihošti jsem věděl, že to nesedí, a chtěl to projet kousek po trávě, ale nakonec jsme se vrátili a projeli normálně jako lidi po asfaltu, abychom nedráždili místní. Že to je přes popelnice mi nedošlo. V Horním Dehtově jsme si blbě vyložili to „objetí“ obytné zóny a nevzali tedy šipku v mapě. Pěkná finta s detailem 325. No a nastal děs běs v Miletíně. Nepochopil jsem hned úvodní kraj náměstí. Sice jsem odhalil, že do horního kraje nemohu vjet, ale už mi nedošlo, že jedině kam mohu jet je vlevo na V spojnici náměstí a místo toho jsem si řekl, že vypadnu z mapy, narazím na detail a jedu dál. To celé za 3 PK. Další chybu jsem udělal při nájezdu na začátek SM36, kde jsem si nevšiml trojúhelníčku na otočení úplně dole. Na výjezdu se táta opravdu snažil co to jde na radaru, ale naštěstí je auto již postarší a tak to nezvládl jak si představoval a bylo to jen 64 km/h. Následoval předlouhý přejezd do obce Kal, kde mi vrtala v hlavě falešná otočná, ale asi byla pro někoho jiného. Mirkův oblíbený fór s na první pohled kratší cestou do Pecky jižní variantou jsem tentokrát nesežral. V Pecce jsme na příjezdu na náměstí stáli v levé zatáčce a přemýšleli, jestli tam máme nebo ne vyjet rovně, ale podle nás by to bylo dost přes roh zahrádky, a tak jsme jeli dál po „hlavní“. Alespoň jsme to ukázali Vlčákovi, který právě projížděl. Vydechnout si člověk nemohl ani pár metrů před cílem. Naštěstí jsem tento detail odhalil a zajeli jsme pro otočnou.

Celkově se nám to moc líbilo, bylo to jezdivé a podle mne víceméně odpovídající obtížnost. Časy perfektně nastavené. Měli jsme sekeru 15min v první etapě, což je na nás sice dost, ale autor nepočítal že najezdíme (a kupodivu správně) dalších tak 6km v Horní Brusnici. Nebýt toho, tak jsme byly do 5min což mi přijde jako naprosto odpovídající.

Mirku a spol. Díky moc

autor příspěvku: Ludvík Jiří